.

t e r é n y   v   B í l ý c h   K a r p a t e c h   n a   v l a s t n í   n o h y   i   o č i


   Zajímalo mě jak to je se startovačkami v Bílých Karpatech, protože jsou pro "okoloBrňana" docela blízko. Na internetu
jsem na docela dlouho neobnovovaném czech paragliding serveru nalezl tohle info:



Jak jsem hledal více neobjevil jsem už skoro žádnou další zmínku. Jen na webu pterodaktylů (lítači z Uhersko Hradišťska
a Zlínska) bylo také krom jiného pár řečí o startovačce na Mikulčině Vrchu. Tedy máme čtyři startovačky, tři orientované
na jižní směry větru, protože v jednom článku na pterodaktylím serveru někdo zmiňoval Mikuličin vrch jako startovačku
na čistý jižák.

   Inu nezbývalo nic jiného než to jet prozkoumat na vlastní zraky. A tak jsem se vydal do Bílých Karpat v období od úterý 25. července do konce měsíce roku 2006 s buzolou, mapou, triedrem a zánovním dig. foťákem(Panasonic DMC-FZ5 12x opt.zoom)
prozkoumávat místní startovačky a přistávačky. V tom období foukal více méně sever chvíli vetší chvíli ménší silou, podmínky
byly nepříznivé, takže mi ani nebylo líto, že jsem se nepokusil se svoji Vegou otestovat některý z místních terénů.

Podle mapy buzoly a nějakých fotek z webu jsem hned první den identifikoval startovačku na Mikulčině vrchu, sic tedy není
přesně na onom vrchu, ale je trošku dále po hřebení východním směrem na Vyškovec. Startovačka je kousek od silnice pod
polní cestou, průsekem a hradbou nízkého listnatého porostu mezi dvěma chatami. Nad přistávačkou a kolem ní je poměrně
dost elektrických vedení. Před odbočením na polní cestu ke startovačce ze silnice je značka zákaz vstupu (asi je soukromá).

                       

   Jako další k prozkoumání se nabízel Velký Lopeník i se svou novou rozhlednou, pramenem s výbornou vodou těsně pod
vrcholem a poměrně náročným výstupem.
Na Lopeník jsem se nejdříve vydal ze slovenské strany, dojel jsem do obce Nová Bošáca a z ní kousek před kostelem odbočil
vlevo a dojel co nejdál to šlo do osady Grúň (hrozná parodie na asfaltku, chudák moje čistě silniční autí, kterému právem od
teď říkám "all-road mondeo"). Dal jsem se po modré turistické směr Velký Lopeník a po chvíli jsem spatřil startovačku, dosti
krátký a poměrně málo široký průsek porostlý travou. O té trávě jsem se zblízka přesvědčil cca po hodině, když jsem nalezl
startovačku těsně pod vrcholem. Tedy musím říci, že kdybych to touto cestou měl jít s para výbavou na zádech, tak bych asi
nahoře vyplivl plíce a veškrá chuť létat by mě přešla. Nicméně výhoda je, že navrcholu pod opravdu pěknou ze dřeva nově
postavenou rozhlednou (2004) je rozcestník, který hlásá, že cca 200m vzdálený západním směrem je pramen. Našel jsem jej
a musím říci, že voda je naprosto výtečná, pramen sice teče malinko, ale co by člověk chtěl těsně pod vrcholem kopce 911
metrů nad mořem. Rozhledna je super, je vysoká cca 25m, výhled všemi směry a navíc člověk stojí na hranici, když kouká na
sever směrem k Mikulčině Vrchu má po levé straně českou vlajku a po pravé slovenskou, na české straně je další výborná
věc. Tou je větrný rukáv, který je až nad střechou rozhledny, takže myslím nezkresleně vypovídá o směru i síle větru.

Zpět ke stratovačce, najdeme ji pod vrcholem na slovenské straně. Když odbočíme z modré při sestupu z vrcholu cca 200m
vpravo po asi 100m se tato odbočka nebo spíš vyjeté koleje od auta ztrácejí v lese a vlevo za nízkými stromky je startovačka.
Je poměrně krátká i úzká, jeden padák v pohodě, dva asi taky, ale myslím, že je lepší startovat z prostředka. Z vrchní části
strtovačky z pravé strany při pohledu dolů je znatelně rozeznatelná cesta vycházející z osady Grúň a též přistávačka kousek
před ní (louky a pole). Tedy místo ze kterého jsem viděl a fotil startovačku. Dva dny později jsem na vrchol Velkého Lop.
vystoupil znovu, leč tentokrát z české strany konkrétně z vrcholu Mikulčin Vrch po zelené. Cesta je delší vzdálenostně, ale
zvrstvení je menší než ze slovenska, byl tam jen malý sestup do lopenického sedla a pak malý výstup z něj dále přes Malý
Lopeník pozvolné stoupání až na vrchol k rozhledně. Rozhodně tato cesta by se dala absolvovat asi více v pohodě s výbavou
než ta ze slovenska. Ovšem nabízí se otázka - jak se pak v případě přistání na přistávačce dostat ze slovenska. Při cestě na
Lopeník jsem potkal jednoho "odvážlivce" jedoucího z vrcholu Lopeníka Škodou 120 mající na zadním sedadle obrovský
batoh (asi měl povolení nebo kdoví jak to tu chodí, policie však na vrchol jezdí - jak jsem viděl při první návštěvě).

                             

   Dále budu psát o Velké Javořině a pak se také zmíním o Březové, kterou jsem možná objevil z dálky ( posoudil podle
buzoly, mapy a zmíněného převýšení 200m ), ale kdo ví jak to je..

.. ale o tom až příště teď už musím zase chvíli dělat něco jiného. akashi